Určitě nelze zapomenout na přejezd Vysokého Atlasu horskými serpentinami v místech jeho nejvyšších hor (vždyť deset vrcholů přesahuje 4000 m), kde neodoláte a nakoupíte u silnice barevné, vybroušené minerály a nádherně rudé kameny z těchto oblastí, kde chaloupky domorodců zavěšené na skalních úbočích připomínají spíš obydlí v Himalájích, kde i domorodci jsou jiní i na pohled jak ve tvářích tak i jinak oblečení a říkáte si jak je to Maroko krásné a pestrobarevné.

Vysoký Atlas

Nelze zapomenout ani na Marrákeš se čtvercovým náměstím Jemaa el Fna - "Shromaždiště mrtvých", které se se soumrakem promění v mraveniště stánkařů připravujících všechny možné lahůdky na ohni na marocký způsob, včetně gurmánských stánků se šneky nebo jehněčími hlavami a kouř a vůně specialit vás přiměje abyste také poseděli na dřevěných lavicích u stolků a nechali se pohostit za zvuku hudebníků a představení kejklířů pro turisty. Nelze zapomenout ani na šálek kávy na terase nad náměstím v Café de France, ze které pozorujete pod vámi celou tu lidskou fascinující mozaiku včetně medíny se súky a kde se také zahledíte do dáli na zasněžené čtyřtisícovky blízkého Atlasu a při tom i zavzpomínáte na divoké vlny Atlantiku. Majestátný je i 77m vysoký minaret slavné mešity Kotoubia, před kterou v hodinách motliteb posedávají ženy a pokojně čekají na své muže až je budou moci v mešitě vystřídat. Co je v Marrákeši trochu neexotické je to, že hned za branami medíny jsou luxusní čtvrti s vilami a paláci, kde všude potkáváte úplně civilizované lidi luxusně oblečené na večerní procházku městem. A dále i značkové hotely a obří hypermarkety, vybavené tak jako jinde na světě.

Náměstí v Marrákeši		V pozadí vrcholky Atlasu

Nelze zapomenout na zastávku ve Volubilisu, kde jsou velmi zachovalé ruiny římského města z doby Caliguly, kdy toto místo bylo hlavním městem římské provincie Mauritania Tingitana, kde při pohledu na zachovalé mozaiky lázeňských bazénků s motivy mořských živočichů přemýšlíte o tom, jak ti stavitelé kdysi svou práci odváděli poctivě, že vydržela až do dnešní doby.
Nelze zapomenout na stánky u hlavních cest, kde se vám nabízí terakotová keramika uplácaná z všudypřítomné červené hlíny, svými tvary připomínající antické květináče a amfory. Také zelené keramické střešní tašky s glazurou, které zdobí snad každé trochu lepší stavení a je možné je zde také koupit.

Hodování u stánků				Kotoubia

A potom na hranicích, v mumraji rádoby důležitých arabských úředníků pobíhajících kolem vás, hodiny přemýšlíte o tom, jak jste si chtěli nakoupit tu keramiku a připodobnit tak svůj dům této exotice, jak jste si chtěli nakoupit různá orientální koření a vařit si jako v Africe, jak jste si nekoupili dostatek skvělých datlí, mandlí, buráků a oliv, čerstvou mátu na ber-ber tea, jak jste si nekoupili laciný proutěný nábytek od přímořských domorodců, jak jste si nekoupili krásné ručně tkané koberce, jak jste si nekoupili dželabu, kterou byste ve svátek nosili alespoň doma a o tom všem, co si nevezete a co by vám doma připomínalo tuto zemi a její obyvatele. Takže nezbývá, než se sem vrátit znova a zase ochutnat to exotické, pro nás tak jiné a přesto tak podmanivé.

Ruiny římského města

Příští seriál připravujeme o Islandu

PŘEDEŠLÝ DÍL