Chcete-li vidět pravou oázu, tak jak ji znáte z kreslených obrázků dětské encyklopedie, navštivte v Maroku Erg Chebbi. Je jedním z nejpůsobivějších míst, které v nás vyvolalo pocit pouštní exotiky.
Jde o největší oblast písečných dun v Maroku. Je to zajímavý přírodní úkaz, kde uprostřed kamenité pouště se tyčí kopce písku barvy mleté papriky do výšky až 100 m. Již z dálky jsou vidět a při zapadajícím slunci se lomí ve světle jejich ostré hrany vyfoukané větrem.
Pouště na Zemi jsou převážně kamenité, suché oblasti většinou v místech trvale vysokého atmosférického tlaku, kde nespadne více než 250 mm srážek ročně. Písečný typ pouští představuje asi jen jednu pětinu všech pouští na světě. Tyto souvislé plochy písečných dun jsou tzv. písečná moře, kdy na Sahaře se jim říká ergy, proto také Erg Chebbi.
Při překonávání Středního Atlasu cedrovými háji, jsme stále čekali, kdy že už bude ta Afrika, ale jen jsme se vyhoupli na poslední kopce, už jsme ji konečně viděli - tím směrem na jih, hodně daleko na obzoru, ta velká nekonečná plošina přerušovaná skalnatými hřbety byla ta největší poušť světa Sahara, se svými téměř 9 miliony km².
Také hned přestalo pršet a doprovázelo nás jen slunce a vítr. A nakonec se i naše asfaltové cesty změnily v kamenité pouštní pisty, kde potkáte pouze vysušenou trosku velblouda nebo vás z dálky i několika kilometrů stíhají žebrající děti všech možných ras, běžící rychlostí maratonského běžce bosé po kamení. Nikdy jsme netušili, odkud se vzaly.
A tady na úmorně vyprahlé, vyskákané cestě jsme už z dálky desítek kilometrů viděli ty kopce nasypané červené papriky uprostřed pustiny. Žádný jiný písek v Maroku neměl tuto barvu.
Městečko Merzouga a pod dunami přilehlý kemp, již zdaleka nebyly tím, co jsme viděli na severu. Zde jsme při cestě míjeli ženy zahalené v černé oděvy, které odmítají objektivy kamer a foťáků, na písku berberské stany, u kterých místo aut byli zaparkovaní velbloudi.
Vyvrcholením tohoto zážitku se stal výlet do centra dun, kdy nás s auty po velbloudí stezce doprovázel místní znalec. Ten určoval jak tempo tak "tanec po dunách" pro naše teréňáky. Bez něj a jeho znalostí o tom jak se chová písek na dunách, bychom nikdy neviděli to, co nás opravdu dostalo…
Po několika hodinovém výkonu aut, rukou plných lopat a vyprošťovacích sand plechů, po zhruba 10 km vzdálenosti, jsme se ocitli uprostřed dun Erg Chebbi, kde před námi v údolí se najednou jak v pohádce objevila pravá oáza - několik málo vzrostlých zelených palem a tmavé berberské vlněné stany kočovníků. Již při pohledu na ni z dálky na nás dýchlo osvěžení vody a zeleně uprostřed vyprahlého písku a v okamžiku jsme pochopili pravý význam slova "oáza". A za chvíli nás o tom přesvědčili i pohostinní místní berbeři. Pozvali nás k odpočinku pod vlněný tmavý stan, sami oděni do teplých tmavých dlouhých dželab. Čím je látka silnější, tím lépe prý chrání před sluncem. Za doprovodu bubínků nás pohostili pravým berber tea, což je silný mátový čaj, podávaný v malých skleněných pohárkách, neboť vydá za jedno velmi silné kafe. Abychom viděli, že jde o pravou oázu, nabídli nám osvěžení vodou z pramene ukrytého pár desítek centimetrů pod povrchem, z díry kterou před našima očima vyhloubili v písku. Až tam asi sestoupila voda, která pravděpodobně v zimním období zaplavuje celé toto údolí.
Znaveni cestou, sluncem a všemi dojmy jsme se při západu slunce vraceli do kempu. Nikdy jindy snad nejsou duny krásnější, než když je slunce nízko nad obzorem. A aby toho nebylo málo, večer jsme strávili společně s místními berbery, kteří s námi do noci zpívali a hráli na bubínky jejich lidovky.
Ten rytmus se nám dostal snadno pod kůži a tady jsme si Afriku zamilovali.
Ten kdo nezaspal, si mohl natočit východ slunce nad dunami, který je určitě jedinečný. Pro nás však bylo jedinečné celé toto místo, kde jsme si slíbili, že se sem musíme vrátit a znovu si sáhnout na písek a zatančit v rytmu berberských bubínků….

Pozn.: Oázami jsou označována na mapě také jiná místa, ne přímo v poušti, ale všude tam, kde vegetace vítězí nad vyprahlou zemí a v údolích vyschlých řek přetrvává i v období sucha. Jsou to místa, kde se udržuje vláha, palmové háje a malá políčka na neobyčejně úrodné půdě. Tady se pak pěstuje cokoliv a v některých oblastech jsou to jediná místa obživy.

Příště: Zkratka přes pravou Saharu

   

PŘEDEŠLÝ DÍL

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL