K nejzajímavějším přírodním úkazům v Maroku jistě patří soutěska Todra. Již samotná cesta k ní přes půvabné městečko Tinerhir nad údolím řeky Todry, zdobeným palmovými háji a políčky oáz, je velmi krásná a vede dolů k soutěsce stále více semknutými skalními útvary. Na konci stojíte v soutěsce, která je v jednom místě jen 10 m široká a nad vámi se tyčí až 300 m vysoké růžové skalní stěny.

Zastávka u Tinerhiru - oázy a kazby

10 m úzká soutěska

Zde v cestě soutěskou většinou protéká voda. Nejkrásnější obraz soutěsky lze zaznamenat v podvečer při zapadajícím slunci, ne ale příliš pozdě, neboť z úzké soutěsky 300m vysoké, odchází slunce velmi rychle a brzy. Dále pak pokračuje několikahodinová cesta náročným kamenitým terénem skalnatým kaňonem pod skalami úžasných tvarů a barev od rudé přes růžovou a žlutou. Sem tam vysoká palma u cesty vás přesvědčí, že jste v Maroku a ne v Coloradu.

 
Marocké Colorado

Tato skalami šplhající trasa nás k večeru přivedla po 17 km nahoru k nádhernému místu, kde na nás čekal opravdu skvělý stylový kemp „Baddou“, který přes horské podmínky v těchto končinách měl vše o čem se nám v Maroku nesnilo - až sterilně čisté sprchy s teplou vodou a WC na evropský způsob, stylový penzion s restaurací, typické berberské stany s možností přespání a to vše vysoko v horách s nádherným výhledem. Ve srovnání s marockými velkoměsty a jejich kempy s turisty z celého světa lze konstatovat, že čím více v pustině tím je kemp hezčí a čistší.

   
Kemp Baddou v horách

Mrazivé ráno a ostré vycházející slunce bylo startem k dalšímu celodennímu putování horskými cestami do výšek k 3000 m do pohoří Vysokého Atlasu. Tam jsme teprve poznali, jak lze a za jakých podmínek žít. My jsme je nazvali skalními lidmi - umounění domorodci z příbytků ve skalách vysoko v horách, oblečeni do různých oděvů, které připomínali civilizaci - např. muž měl na sobě obnošený oblek, což zřejmě svědčilo o tom, že období zimy je zahání do měst, kde potom sbírají to, co ostatní nepotřebují. Přesto budili dojem, že toho potřebují velice málo - jeskynní komůrka, jedno oblečení, osel, ovce nebo i kůň.

Skalní lidé

Jejich příbytky

Děti nás zaujaly svými hudebními nástroji, na které vyluzovaly jednoduché melodie. Vyrobily si je zřejmě z toho, co zde zanechala po sobě projíždějící civilizace - různé obaly, plechovky od Coca-coly a jiné. Za malou úplatu čokoládou hrdě pózovaly před objektivy a vyluzovaly na nástroje své vlastní skladby. Tito lidé nás také zvali do svých skalních příbytků na návštěvu ale my jsme nechtěli vypadat jako parta zvědavých turistů a poté co jsme je obdarovali drobnostmi, jsme se rozloučili a pokračovali nehostinnou pustinou těchto vyprahlých hor dál. Po cestě touto opuštěnou krajinou, po prašných kamenitých stezkách, při pohledu na nekonečné, oblé, skalnaté kopce asi každý z nás přemýšlel o osudech lidí, kteří zde žijí.

Nekonečná pustina Vysokého Atlasu

Údolí Dadés a jeho oázy

Ani údolí Dadés, které následovalo, se svými oázami a téměř biblickými vesničkami domorodců, nás nezanechalo v klidu. Když nad ním stojíte a přehlížíte oblé kopce bizardních tvarů připomínající želví krunýře, vodorovně zvrásněné větrnými a dešťovými erozemi, stovky metrů pod nimi se vine zelená oáza s palmami a malými políčky, v tu chvíli přemýšlíte o autorovi těchto přírodních katedrál.

   
Bizardní útvary

Příště: Nakonec - co ještě dalšího nelze vymazat ze vzpomínek na Maroko

PŘEDEŠLÝ DÍL

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL