Chcete-li se přenést do středověku bez použití bájného stroje času, zajděte určitě v Maroku do medíny. Medína znamená staré původní město obehnané hradbami. Typická marocká města se skládají ze dvou částí - původní medíny a nové čtvrti zvané Ville Nouvelle. Medína je původní staré město, zachované nedotčené tak, jak samostatně existovalo až do počátku francouzského protektorátu (1912), kdy potom za jeho zdmi budovali Francouzi své vily a paláce, zahrady, nové čtvrti. Avšak i nadále v takové každé medíně pulsuje život na tzv. súcích, což jsou trhy, většinou soustředěny v kruzích, rozdělených podle druhů zboží.
Největší dojem na nás zanechala medína starobylého Fésu. Toto město je poměrně dost na severu, je městem Arabů a řemeslně zručných židů. Pravé původní obyvatele Maroka Berbery potkáte až v horách a s kočovnými kmeny v pouštích, avšak i tito "svobodní lidé - Imadžigen", jak se sami nazývali, byli nuceni přejít v době islamizace na učení prorokovo. Na Berbery byli přejmenováni podle Arabů v době arabské expanze, což v arabštině znamenalo totéž co nevěřící.
Vstoupíte-li branou do medíny, samozřejmě s místním průvodcem, jinak není v tomto labyrintu cesty zpět, rázem se ocitnete v jiném světě, takovém, jaký znáte z orientálních pohádek. Nemůžete uvěřit, že to, co vnímáte všemi smysly, patří do současnosti. Ohromující jsou malé dřevěné či plátěné krámečky, přeplněné různými tretkami, řemeslnými výrobky, proutěné sýpky a pytle přetékající různými zrny, ořechy, fíky, které doplňují všudy přítomné výborné datle, slepice a půlky ovcí volně visící venku za nohy, úžasné jsou skopové hlavy, které by jako na vás ještě pomrkávaly, vůně grilovaného mletého kebabu či typického tážinu z hliněného hrnce. Úzké přeplněné uličky kolem krámků vás nutí přitisknout se místy i na míjejícího osla, doprovázeného bosými, někdy slepými chudáky, u kanálů se povalují živé i mrtvé kočky... Toto vše je doprovázeno volajícími hlasy obchodníků z každého krámku, u kterého jen trochu zpomalíte, monotónními modlitbami či řevem muezzina z mešity, svolávajícího v pravidelných hodinách k motlitbě. Nakukovali jsme do malých komůrek, odkud vycházely neumělé tóny religiózních písní, kde za malými okny seděly v lavicích malé děti a pěly - zřejmě místní školky. Do vybraných řemeslných obchodů vás průvodce zavede po schodech do domu, kde na vás čekají opravdoví mistři obchodníci. Ocitli jsme se takto v prodejně nádherných ručně tkaných koberců a než jsme se stačili rozkoukat, byl nám servírován lahodný mátový čaj. Pak začalo to mistrné představení - majitel a prodavač nacvičenými ladnými pohyby rozvíjeli jeden koberec po druhém, předváděli jeho úžasné vlastnosti a nabízeli jejich úžasné ceny "se slevou jen pro nás". Samozřejmě, že někteří jsme neodolali a tyto koberce dnes zdobí naše příbytky a tím i připomínají tyto nezapomenutelné okamžiky. Na závěr jsme byli pozváni na horní terasu domu, kde nám ukázali toto divadlo trhů z druhé strany - pod námi byly rákosové stříšky, pod kterými se vlnili uličky medíny. Mimo to jsme také nadechli atmosféru okolní krásné starobylé architektury domů a mešit s modrými mozaikami a typickými zelenými glazurovanými střešními taškami.
Největší zážitek pro čichový smysl a obdiv ze středověkého výrobního postupu jsme si odnesli z koželužny. Již v přilehlých uličkách, kdy se blížíte k místu koželužny vám prodavači nabízejí snítku čerstvé máty, neboť bez ní je to jen pro silné žaludky. Z okolních teras a ochozů můžete pozorovat jednotlivé postupy - louhování, barvení přírodními produkty, koželuhy po kolena v kamenných kádích a to vše v omamujícím zápachu. Od průvodce koželužnou jsme se dověděli, že tento zápach pochází z holubího trusu, který se používá na louhování, kdy se kůže namáčí a tím získává měkkost a také ale typický zápach. Takové pravé arabské kožené sandály nelze po čichu nepoznat.

 

I přes tyto dojmy na první pohled "ze světem zapomenutého starého města" nutno zdůraznit významný fakt o Fesu, že zde byla založena r. 859 n.l. nejstarší universita na světě Karaouiyne, která vychovala mnoho slavných lidí včetně papeže Sylvestra II, který do Evropy zavedl algebru a arabské číslice a také slavného Sylvestra Stalloneho.
Pro někoho můžou být tyto popsané zážitky z medíny negativní a některé jen pro silné žaludky. Pro nás byly ohromující a patří k tomu pravému, co jsme chtěli v Maroku poznat - nebyly to turistické pláže a hotely s evropským jídelníčkem, byla to města s původním životem, tak jak jej žijí obyčejní lidé, byly to hory a pouště se žebráky a kočovnými berbery, příroda a lidé, tak jak po staletí v mnohdy těžkých podmínkách žijí.

Příště: Vidět oázu a tajit dech

PŘEDEŠLÝ DÍL

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL