TEST:  Jeep Grand Cherokee a Jeep Commander

JEEP je legenda a dal vlastně teréňákům jméno, jak se chovají v terénu dva bratři z poslední generace elegantní Grand Cherokee a Commander v retro stylu jsme měli možnost si vyzkoušet v červnu. To, že Jeep v poslední době neosilnil žádnou technickou novinkou se změnilo. Právě u těchto nových modelů je použit zcela nový systém pohonu 4x4 a tím je QUADRA-DRIVE II. Na středovém tunelu už nenajdete žádnou řadící páku redukce, která u Jeepů vždy po zařazení avizovala nepříjemné škubnutí, ale nyní pouze chromovou páčkou mírným tahem vzhůru aktivuje nejpropracovanější systém trakce, který kdy JEEP nabízel. Co to vlastně QUADRA-DRIVE II je - vždy jsou poháněna všechna čtyři kola a mezinápravový diferenciál je doplněný o spojku, která mění v závislosti na adhezi rozdělení trakce mezi přední a zadní nápravu v poměru 48:52 až 0:100 nebo obráceně 100:0, tedy systém může poslat všechen výkon na jednu nápravu, navíc je systém doplněn o přední a zadní samosvorný diferenciál v systému ELSD, který umožňuje nejen rozdělená výkonu na jednotlivé nápravy, ale i na jednotlivá kola. Zároveň se přiřadí redukce v poměru 2,72:1.

Dost technických faktů a pojďme k samotnému testu. Počasí nám přálo a my jsme vyzkoušeli vůz na podmáčeném a bahnitém terénu. Přestože běnem chvilky byly pneumatiky se standardním vzorkem zcela zaplněné bahnem, pohyboval se první testovaný vůz jimž byl Grand Cherokke 3,0 CRD V6 až s obdivuhodnou lehkostí a to právě díky nové systému QUADRA-DRIVE II. Nejprve přišel jako u všech současných terénních vozů ke slovu proti protiprokluz, tedy přibrzďování jednotlivých kol, které se dostanou do prokluzu. Ten šel naštěstí vypnout a tak jsme mohli vyzkoušet jak pracuje přenos síly i samosvorné diferenciály. Samozřejmě i tak byly limitující pneumatiky, které husté bahno nakonec pokořilo, ale na kluzkém nezpevněném povrchu, kde byla možnost alespoň nějaké trakce, fungoval systém velice dobře. Samozřejmě se v terénu projevilo menší zkřížení díky nezávislému zavěšení přední nápravy, které ale díky eliminaci ztráty trakce není podstatné. Vpředu se nám zdál poměrně zbytečný spodní spoiler, který hodně snižoval nájezdový úhel. Delší záď prodlužující platový nárazník není příliš šťastným řešením a při kolmém výjezdu se nám ho podařilo "odstrojit". Trakčně prostě tento vůz dokáže víc, než mu dovolují jeho nájezdové úhly, ale plastový nárazník se zase nacvakl zpět a pro správného ofrrouďáka nebude určitě jeho odpadnutí limitující pro jízdu v terénu.

Překvapením byl i nově použitý třílitrový dieselový šestiválec, který se svým točivým momentem 510 Nm zabírá už od nízkých otáček a umožňuje velmi dobrý pohyb v terénu. Stejně tak na silnici je dynamický a dovoluje vozu jet až 200km/h a to s příznivou průměrnou spotřebo kolem 11,5 litrů.
Luxusní Grand si zachoval své oblé tvary i pohodlný interiér , který není třeba zvlášť popisovat.

Mě spíše zaujal druhý testovaný vůz, jímž byl větší bratr Commander, který ve stylu retro přešel zpět k hranatému tvaru a ostrým křivkám. Celkově vozidlo působí mohutným dojmem, vypadá spíš jak malý Hummer H3. V terénu Vás překvapí co dokáže díky pohonu QUADRA-DRIVE II, který je identický jako u Cherokee a popsal jsem již dříve. Karoserie je rovněž samonosná, vpředu s nezávislým zavěšením kol a vzadu s tuhou nápravou, což umožňuje dobrý jízdní komfort na silnici.
Systém QUADRA-DRIVE II nás opět přesvědčil, že si i těžší a větší Commander díky němu poradí i na rozmáčeném terénu. Stejně tak třílitrový dieselový šestiválec i s tímto vozem neměl žádný problém a jeho zátah odspodu byl cítit. Motor se nemusel vytáčet a ochotně zabíral už od 1.600 otáček 1/m. Vůz se i přes svou váhu kolem 2,3t poměrně klidně prodíral rozbláceným terénem. Tím, že vozidlu zbytečně neprokluzují kola, je zajištěna dobrá trakce a vůz vyjede i tam, kde by to na silničních pneu jinak nešlo. Přední nájezdový uhel 34° byl podstatně lepší než u Cherokeeho, ale ještě delší záď vůz hodně omezuje při prudkých výjezdech. Je to daň za mohutnost a vnitřní prostor , který Commander nabízí. Líbila se mi i jednoduchá přístrojová deska, která patří k retro stylu tohoto vozu. Interiér je prostorný a dobře řešený se spoustou odkládacích prostor. Třetí řada sedadel nepřekáží jako u většiny teréňáků, na bocích ale tvoří dno zavazadlového prostoru, čímž mu trošku snižuje hloubku. Ale po sklepení sedadel vytváří takřka jednolitou plochu. Překvapivá byla takřka stejná dynamika jízdních výkonů na silnici, jen oproti Cherokee díky většímu čelnímu odporu nelze dosáhnou rychlosti 200 km/h, ale naměřených 193 km/h je i tak úctyhodných. To vše je stále za pocitu příjemné jízdy. Nepatrně větší je i spotřeba kolem 12,5 litrů, ale i tak mi přijde u "hranáče" víc něž příznivá.

Sečteno podtrženo, Cherokee je prostě elegán do města a na silnici, který se ovšem neztratí ani ve středně náročném terénu. Commander je pro ty, kterým se už okoukali současné oblé linie a mají rádi vozy v retro stylu, nabízí nadbytek prostoru a dobré jízdní vlastnosti jak na silnici, tak v v obtížnějším terénu.

Jirka Chramosil