Teď tedy k samotnému testování H2, která je svým novým konceptem určena běžným uživatelům na rozdíl od svého většího bratra H1, kterého jsme měli možnost souběžně porovnat.
Už na první pohled se H2 liší od H1 civilnějším "kabátem", desingem a i rozměry dává tušit, že se bude moci pohybovat v běžném silničním provozu.
Stejně velký rozdíl nás čeká při usednutí za volant - uvnitř karoserie najdeme výjímečný prostor pro všech 5 cestujících, velice komfortní sedadla a extravagantně zpracovaný interiér, nesmíme zapomenout ani na dělenou klimatizaci umožnující rozdílnou teplotu pro řidiče i spolujezdce známou z luxusní limuzín. Říkáte si nic vyjímečného, ale tahle umí udržovat rozdíl teploty až 14C - tedy u řidiče "africké teplo" a spolujezdce "severský mráz"...
Samozřejmě nechybí kvalitní audio soustava a navigace. Prostě "amerika" jak má být s komfortem pro všechny cestující. Na první pohled je patrný rozdíl a příjemné prostředí pro cestující se tady jasně odlišuje od sparťanské výbavy i uspořádání čtyřmístného většího bratra označovaného jako H1, který jasně dává uvnitř i z vnějšku najevo, že vyšel z vojenského typu HUMWEE.

     

H2 je prostě vůz, který je určen ke každodennímu používání a můžete se s ním vydat jak do města a běžnou silnici, kde Vás komfortně a hlavně bezpečně poveze, zrovna tak i do nejtěžšího terénu. I když si stále zachovává charakter offroadu, je pohodlný i na silnici a snad mu odpustíme poněkud větší "apetit", který má jeho silný, ale žíznivý vpředu podélně uložený ážehový osmiválec o objemu 5.967 cm². Tento benzínový šestilitr VORTEC o výkonu 232 kW mu dává točivý moment 500 N.m při 4000 1/min. Výkonově motor umožnuje tomumuto téměř tři tuny vážícímu teréňáku výbornou jízdní dynamiku, vždyť umí dosáhnout 100 km rychlosti za 10,4 vteřin. Při rozjezdu si skutečne připadáte jak v letadle, a to nejen díky na tohoto "obra" nezvyklé akceleraci, tak i díky řadící páce připomínající ovladač z kokpitu letedla. Jízdní vlasnosti ještě umocňují zadní vzduchové měchy (dodávané pro verzi ADVENTURE), které elimunují větší naklánění při průjezdu zatáček, tak charakteristické pro většinu takto mohutných offroadů.

     

Jestliže můžeme kladně hodnotit chování vozu na silnici, tak to v terénu platí dvojnásob. Vždyť ani takový král terénu jako je MB G se hned v seriovém provedení bez úprav nemůže vydat do težkého terénu (vždy si i u třídy tvrdých nebo chcete-li těžkých offroadů - MB G, Nissan Patrol GR, LR Defender atd. musíme upravit, tedy zvednout podvozek a dát větší kola) u nového vozu Hummer H2 toto neplatí a můžete s ním, tak jak vyjede z prodejny, vyrazit do nejtěžšího terénu - snad bych jen doporučil dát hrubý vzorek MT, ale rozměr pneu můžeme zachovat. Vždyť seriové pneumatiky mají rozměr 315/70 R17, což odpovídá offrouďákům známé pneu 35".

     

To jsem u seriového vozu ještě neviděl, rovněž přední a zadní nájezdový úhel je bezkonkurenční díky vysoko posazeným nárazníkům. Také žebřinový rám převzatý od GMC z modelu Yukon a karoserie uložená na silenblocích hovoří jasně, kam se H2 řadí - tedy mezi skutečné offroady, o čemž svědčí i další charakteristika. To je pernamentní pohon 4x4 s rozdělením hnací síly 40:60, mezinápravový diferenciál s uzávěrkou a samočinná čtyřstupňová převodovka s možností přiřazení terénní redukce. Ta aktivuje dvoustupňovou přídavnou převodovku, která rozděluje hnací síly (moment) v poměru 50:50 a u testovaného modelu i zadní uzávěrkou diferenciálu.
Trošku nás zklamalo nezávislé zavěšení přední nápravy na lichoběžníkových ramenech odpruřžených torzní tyčí, ale takový je teď trend skoro všech výrobců terénních vozů (např. Toyotu LC 100, která u nového modelu LC přešla na všech kolo nazávisle zavěšena). Potěšilo nás zachování alespoň zadní tuhé nápravy, které umožnňuje vznikající zkrížení, které u testovaného modelu vybaveného ještě na zadní napravě vzduchovými měchy podtrhlo maximální zkřížení, neboť vzduchový měch samočině v případě vyvěšení kola dokázal přitlačit nápravu jěště níž tak, aby byla umožněna maximální trakce. Další novinkou, která se uživá spíš v kategorie SUV, je systém kontroly prokluzu kol, zde označený jako TCS (Track Control System). Ten umožnuje přenos hnací síly třeba jen jedním kolem.Ovšem tam kde potřebujete jet třeba pískem, kde to bez prokluzu všech kol nejde, je to možnost volby TC2, která umožní omezený prokluz kol tak, aby byla zajištěna trakce.

     

Oceňujeme především možmost pohybu v terénu bez dalších úprav a dobré jízdní vlasnosti na silnici, které jsou lepší než je v této třídě zvykem.
Vytknout lze H2 snad vyšší spotřebu. Dále oplastování zadních nárazníků a plastové ochranné mřížky světel - ale to je jen kosmetika. Je zde i nedostatek místa pro zavazadla v případě použití třetí řady sedadel (ten se ovšem vyskytuje i u ostatních vozů s třetí řadou sedadel), ovšem po jejich vyjmutí a hlavně použití držáku razervy vně pátých dveří (ve standardu je rezerva uvnitř zavazadlového prostoru) je prostor pro zavazadla víc než dostatečný.

     

Co tedy říci závěrem - potěšilo nás, že HUMMER H2 je vozem použitelným do těžkého terénu a nestalo se z něj jen další SUV tvářící se jako teréňák. Až bude možno nahradit jeho žíznivý benzinový motor výkonným dieselovým, bude určitě silným konkurentem ve své třídě a to i přes svoji vyšší cenu u testovaného modelu 2.700.000,- Kč s DPH, která je ovšem ve srovnání s modelem H1 víc než příznivá.

Už nyní připravujeme test vozu VW Touareg, a přestože jde o kategorii SUV, máte se na co těšit, čeká Vás nejedno překvapení.

Jirka Chramosil