MAROKO 2004 - popis trasy

Každá expedice "někam" má svůj půvab, ale Maroko je jednou a možná i jedinou exotickou destinací, kam se můžeme vydat svým vlastním vozem.

Jestliže Vás alespoň trochu láká Maroko, je nejvyšší čas o něm přemýšlet.
Další naší již čtvrtou expedici do Maroka chystáme na duben 2004, ale přípravy na takovou výpravu je třeba vychutnat a mít možnost se těšit jako my. A my se opravdu těšíme, protože teď už víme kam jedem, co chceme vidět, jaké pouštní pisty využít, kde nocovat a jaké naše kamarády Berbery navštívit...

Směr naší cesty Marokem vede přes pohoří Středního Atlasu na Saharu, dále na jih až k alžírským hranicím, pak na západ k rozbouřenému Atlantiku a po jeho pobřeží zpět na sever. V pohoří Atlasu uvidíme cedry, kde se ve větvích pohybují makakové, krásné přírodní útvary, hory a bájná údolí, vysoké duny až 100m, kamenité pouště s kaňony, datlové oázy i kasby vystavěné z červené hlíny, rozbouřené vlny Atlantiku po jehož pláži ujedeme desítky kilometrů. Také spousta městeček s živými trhy domorodců i středověké medíny, kde jsou krásné starobylé paláce, mešity a v oázách Sahary spousta přátelských domorodců...
 

Stručné vyprávění o expedici do Maroka

Expedice probíhá 3 týdny, z toho 6 dnů je přesun po Evropě (Německo, Francie, Španělsko - cca 2.800 km) - 3 dny trvá cesta na Gibraltar a 3 dny zpět domů.

Výchozím důležitým bodem je Gibraltar, ke kterému se dostáváme z Prahy přes Německo, Francii a Španělsko. Jakmile se dostaneme do Španělska, teplota stoupá a my pozorujeme z dálnice celé španělské pobřeží. Zde také již přespáváme volně u moře, pod útesy krásné Denie.

S příjezdem k Gibraltaru už na nás dýchne Afrika, která je pouhých 20 km přes moře a tudíž ji dobře vidíme. Také na Gibraltarské skále nás už kontaktují zvědaví Makakové - africké opičky.
Trajekty z Algecirasu přeplouvají do Ceuty každou chvíli. Takže dostat se odtud na jiný kontinent je chvilka.

A konečně jsme v Africe, která sice pro nás začíná španělským městem Ceuta, které je na afr. kontinentu trochu vetřelcem. Jeho výhodou pro nás je, že je bezcelní zónou a jsou zde velmi levné PHM a je to dobré místo pro doplnění zásob v místním supermarketu (hlavně balené vody a alkohol).
Pravé Maroko vidíme i cítíme teprve v blízkosti jeho hranice na konci města, kde cirkulují davy Marokánců sem a tam za nákupy do bezcelní Ceuty.

Z počátku, prvních pár set kilometrů od přístavu Afriku příliš nepřipomíná, ale návštěva typických arabských měst nám to hned druhý den vynahradí. Kdo ještě něco podobného nenavštívil jako je medína (starobylé arabské centrum), tak nevěří, že se nepropadl do středověku. Ve Fésu děláme svoji oblíbenou exkurzi po starobylé medíně včetně návštěvy některých bohatších obchodů s koberci, dželábami a sárím, kde jsme pozváni na posezení s mátovým čajem. Také návštívíme keramickou dílnu a jedinečnou koželužnu. Tato medína má opravdu svoji silnou atmosféru, která nás vtáhne do arabského, islámského světa. Menší ale neméně slavné město Meknés má svoji medínu ve spletitých postranních uličkách snad ještě více středověkou. Zde nocujeme v kempu za ohromnými hradbami starého města přímo v cetru a věnujeme půl dne jeho prohlídce a nákupům.
Další den trávíme přejezdem Atlasu, který nám zas tak moc Afriku nepřipomíná a ani jeho chladnější i deštivé počasí, až do chvíle, kdy potkáváme místní horské kočovné Berbery, kteří žijí ve stanech slepených z čehokoliv. Také vzrostlé cedrové háje s opicemi u nás nemáme. Když sjíždíme z posledního "kopce" Atlasu (2-3000 m), vzhlížíme s očekáváním k velké Saharské plošině, která se před námi prostírá do nedohledna - tak to je ta bájná Sahara, po tisíciletí překonávaná karavanami velbloudů s kočovnými beduíny... no a my ji teď budeme sice jen z části překonávat našimi čtyřkolými "koráby pouště". A počasí je najednou také africké - nebe bez mráčků a slunce pálí jen a slunce pálí jen...
Naštěstí máme klimatizaci, spoustu chlazených nápojů a dobrot v našich lednicích a bezpečné příbytky na střeše vozů, tak si můžeme zakempovat kde chceme.
Avšak naše první nocležná zastávka vede do kempu v Meski u Modrého pramene, kde většinou strávíme bezesnou noc s kamarády Berbery v zajetí jejich bubínků a afrických zpěvů, které v nás vždy vzbuzují silnou euforii.

Potom vyrážíme do oblasti osídlených palmových oáz, dále po trase Rallye PARIS - DAKAR kamenitou pouští kolem fascinujícího kaňonu až na Erg Chebi. Toto místo je nejvyšším seskupením písečných dun v Maroku. Zde se utáboříme v milém kempu s apartmány v koloniálním stylu u přítele Hassana přímo v poušti na 2-3 dny, abychom vyrazili do dun, které ukrývají romantickou oázu. Zde řádíme 3 dny s teréňákama v dunách. Pro mnohé z expedice je to nový objev - co dokáže jejich teréňák v nových terénních rozměrech písečných dun.
Večery trávíme s berberskými kamarády v rytmu tamtamů. Hassan nám vyvařuje marocké speciality.

Když se loučíme, dostáváme několik užitečných rad pro přesun pouštními pistami kolem alž. hranice a vydáváme se do pouště bez čerpacích stanic. Kupodivu zde po dlouhých kilometrech projíždíme malými vesničkami, ve kterých rozhodně nechybí improvizovaná kavárnička pro turisty s pravou Coca Colou ve skle s logem v arabštině. Tady je nutné posedět ve stínu rákosové střechy a popít pravý berber tea - mátový čaj, který i ve vedru přijde vhod a posílí.
Další nocleh se odehrává v pravé nefalšované poušti nadivoko mezi dunami, kde navzdory blízkosti alžírské hranice bezstarostně vegetíme u gilovaných steaků a láhve dobrého vína... No prostě praví pouštní ztroskotanci..V noci úplněk lemuje světlem hrany okolních dun a kolem pobíhají jen pouštní lištičky...

Další civilizací je město Zagora, které je pro nás trochu moc turistické, ale se svými venkovními kavárničkami a obchůdky na hl. třídě je i milé. Přijíždíme do něj po delší kamenité pistě. Tady už dýchá atmosféra pouštního města horké Sahary. Odtud vyrážíme na nocleh do posledního městečka na okraji pouště, které je jakýmsi ghetem pro nás nedobré zkušenosti. Avšak těsně před ním je neuvěřitelný kemp Gardin Paradise s bazénem, večeří a holandským majitelem. Je věrný svému názvu. Tady vždy rádi nocujeme a relaxujeme.
Další den je opět offroudovým vyžitím, kdy volíme pistu přes saharské duny, byť malé ale záludné. Zde při občasném vyprošťování aut vypotíme pod saharským sluncem pár litrů tekutin. Ale stojí to také za to.Velkým zážitkem je jízda po rozlehlém a vyschlém jezeře Iriki. Kempujeme opět v poušti.

Další den po dočerpání PHM ve městečku Foum Zguid nabíráme směr opět po další dakarské trase, z níž pak zkratka na asfalt prochází nádherným zapomenutým pískovcovým kaňonem s obydlenou palmovou oázou. Taky super !
Další dny směřujeme přímo na západ k pobřeží Atlantiku se zastávkami ve městech Tata, Bouzakarne, Guelmin...

Odtud vyrážíme na námi vytoužené Plage Blanche. Pod tímto názvem rádoby turistky frekventovaného místa se skrývají dokonale opuštěné pláže za hradbou sametových dun u divokého Atlantiku. Opuštěné jsou proto, neboť k ním vede opravdu drsná stezka rozpraskanou krajinou kolem vyschlého koryta řeky. Tato se pak vlévá do oceánu v klínu vysokých bílých dun. Jedinými živými v tomto místě jsou dva opuštění maročtí vojáci v pevnosti na útesu nad mořem. Naše návštěva je pro ně velkým společenským zážitkem a radostí. S ujištěním, že jsme zde pod ochranou "marocké armády" nám doporučují místo na kemp téměř na pláži ve větrném zákrytu duny. Večer na důkaz svého přátelství přinášejí k našemu ohni čerstvě nachytané ryby.
Z tohoto místa vede cesta na sever pouze po pláži při odlivu, kde "valíme" cca 20 km stovkou mezi příbojem vln na jedné straně a bílými dunami na druhé.
Pak stezkou po útesech kolem moře, která nás zavede na velkou bývalou francouzskou pevnost Bou Jerif.
Odtud přes Guelmin do Tiznitu, města, které je vyhlášeno zpracováním stříbrných šperků. Vždycky nás zde místní obchodníci na něco utáhnou. Zdejší obchůdky se stříbrem jsou velmi lákavé...

Určitě nevynecháme tradiční zastávku v Marakéši. Pro nás je již příliš turistická, ale my, které už nepřekvapí, si stejně nenecháme ujít večerní přestavení stánkařů na náměstí Jamaa el Fna (mimochodem v překladu "Shromaždiště mrtvých"), abychom zde uskutečnili večerní hody všemožných dobrot a marockých specialit. Zde si vyberete jeden ze stovky stánků, kde usednete na lavici a necháte se pohostit masovými specialitami se zeleninou, mořskými plody, kus kusem, tájinem, atd... je to úplný "přežírací" obřad.
Marakéš má i jiné cennosti, kterými je krásná -77m vysokou mešitu Kotoubia, Modrou zahradu Yves Saint-Laurenta, tržiště s hady a kejklíři, kavárnu Café de France, z jejíž terasy pozorujete vzdálené vrcholky Vysokého Atlasu, atd...

A odtud už naše cesta směřuje podél Atlantiku zpět na sever se zastávkou v Casablance s největší monumentální mešitou na světě, jejíž minaret měří 200 m. Tato mešita, vystavěna na počest krále Hassana II, stála marocký národ mnoho "dobrovolných" finančních darů.

Naše putování končí na severu ve městě Tanger, odkud již pozorujeme Gibraltarskou skálu. Dokupujeme poslední suvenýry, hliněnou keramiku a v bezcelní Ceutě dárky v podobě alkoholu. Po přeplutí zpět do Evropy naše společná expedice končí.